Diskriminační seznamovací inzeráty

Je možné, že touto výzvou šokujeme mnoho našich občanů. Je jisté, že tím překvapíme všechny naše občany.

Nicméně, redakce blogu Lidská práva již nadále nemohla unést zřetelný rozpor v nazírání lidských práv, v diskriminační oblasti obzvláště. Plně podporujeme kroky vlády v přijetí antidiskriminačního zákona, zároveň se ale domníváme, že svým obsahem není ani zdaleka dostačující a pokud máme být v této oblasti důslední, je na čase přistoupit ke zdánlivě podivným, avšak v kontextu antidiskriminačních principů zcela logickým a konzistentním krokům.

Dnes se chceme zaměřit na jednu z oblastí, kde dochází k diskriminaci snad v nejšírší možné míře – seznamovací inzeráty. Přestože si to mnozí nebudou chtít vůbec přiznat, inzeráty tohoto druhu jsou obvykle zcela napěchované všelijakými diskriminačními podmínkami, často založenými na přežitých, nepotvrzených, předsudečných postojích, které by v dnešní pokrokové době a moderní společnosti neměly mít žádné místo. Namátkou jsme vybrali několik inzerátů, z nichž jsme složili dva kompiláty a které se pokusíme alespoň zběžně okomentovat. Naším cílem je – alespoň prozatím – především upozornit na tento problém a vyvolat debatu, nikoliv předkládat již hotová a detailně propracovaná řešení.

• Postrádám inteligentního, finančně zajištěného, pohledného muže do 35 let, který hledá temperamentní, společenskou, vášnivou, hezkou a štíhlou dívku 27.
  
• Atraktivní podnikatelka hledá muže s velkým M (20+), aktivního a energického, který se rád nechá rozmazlovat.

Ihned vytkněme před závorku, že tradiční a vžité rozdělení do sekcí "ona hledá jeho", "on hledá ji" apod. považujeme za přijatelné a nezávadné, neboť dnes se přeci již jen ví, že sexuální orientace člověka je vrozená a není možno ji již měnit. Tudíž právě naopak zákaz takovéhoto rozdělení by byl zřetelnou diskriminací každého seznamovatele.

Co již ale nelze prominout - snad jen s výjimkou prokázané úchylky -, je požadavek věku. Určitě každý z nás dokáže najít ve svém okolí příklad šťastného soužití dvou lidí, jejichž věkový rozdíl je odlišný od zavedených zvyků. A vskutku, mají-li se dva lidé rádi, na věku přece nezáleží. Může to snad někomu znít jako klišé, ale naštěstí je to pravda. Většina dnešních seznamovacích inzerátů je obsažena ve věkovém rozpětí cca 20-35 let a je-li muž či žena v tomto věku, pak hledá i podobně starého protějška. Ale jak k tomu přijdou ti mladší či ještě spíše ti starší? Nemají snad také právo dostat šanci a seznámit se s někým mladším?

Dalším z nepřípustných požadavků je uvedení finančního stavu, což se obvykle týká především inzerátů "ona hledá jeho". Takový požadavek je již skutečně za hranicí dobrých mravů a s úspěšným vztahem nemá nic společného. Nebo snad naši (pra)dědečkové a (pra)babičky, vyrůstající v poměrně nuzných podmínkách, měli o to horší manželství? Dá se snad kvalita partnerského vztahu poměřovat dle peněz, které se mezi partnery točí? To jistě ne.

Za zcela nehorázné lze označit jakékoliv upřesnění fyziognomických vlastností hledaného, ať již se jedná o obvod hrudníku či délku (a šířku) mužství. A to ani v případě erotických inzerátů! Stále se jedná o ten samý princip - je-li nějaký jedinec méně vyvinutý, je nutno za tím hledat hříčky přírody, sám si takovou indispozici jistě nevybral. A přestože se příroda dá v některých případech přelstít, ne každý k tomu má zase patřičné finanční prostředky.

Jistě bychom takto mohli dále pokračovat... snad to již ale není třeba.

Ne že by zákaz takovýchto inzerátů byl právě palčivou otázkou dne s tou nejvyšší možnou prioritou, nicméně považujeme za důležité ukázat, čeho všeho by se princip antidiskriminačního zákona měl týkat, chceme-li být důslední. Ne každá aplikace principu na reálné případy dojde ve společnosti (alespoň zpočátku) pozitivního ohlasu. Dobrý politik, vdechující abstraktním principům pomocí tvorby zákonů život, však nemůže brát zřetel na krátkodobé nálady ve společnosti. Pokud se takové nálady vychýlí na negativní stranu, měl by je být schopen přesvědčit o morální správnosti svých kroků. Koneckonců, často je to jen otázka času, než si společnost přivykne...

Fikce?
U Krajského soudu v Ostravě se řeší další případ skandální diskriminace na základě pohlaví – spor „Kapesníčky vs. Schopná“.

Firma Kapesníčky, s.r.o. se prostřednictvím svého advokáta pana Možného obrátila na soud s nařčením, že paní Regina Schopná, nabízející své pracovní schopnosti, jež firma poptávala, odmítla práci jen z toho důvodu, že pozice ředitelky firmy a všech dalších vecoucích funkcí vykonávají ženy. Advokát Možný nám k tomu řekl: „Dokud hovořila paní Schopná s naším náborovým zaměstnancem, vypadalo to, že jde vše po dobré cestě. Byli jsme již dohodnuti na všech pracovních podmínkách. Jakmile se ale paní Schopná seznámila s jí přidělenou vedoucí a paní ředitelkou, a dozvěděla se o ženském obsazení celého našeho vedení, bylo ihned na první pohled jasné, že její postoj došel změny. Od té doby se chovala odměřeně a na každou konkrétní otázku o budoucí spolupráci odpovídala, že si ještě musí vše rozmyslet. Po týdnu nám zavolala, že našla lepší práci u konkurence. Přitom bezpečně víme, že konkurenční firma jí nabídla objektivně horší podmínky, než jaké jí byly nabídnuty naší firmou.“ Na dotaz, co si od soudního sporu firma Kapesníčky slibuje, advokát Možný odpověděl: “Přestože požadujeme finanční náhradu za ušlý zisk, jenž by nám paní Schopná přinesla, není to naše priorita. Peníze nejsou tím hlavním důvodem, proč jsme trestní oznámení podali. Jde nám především o morální odškodnění paní ředitelky Kejtlin Žucques a dalších manažerek společnosti a snad ještě více o rozpoutání dnes tolik žádoucí celospolečenské diskuse na téma diskriminace, zvláště jde-li o diskriminaci pohlavní.”

Vyjádření paní Schopné se nám doposud nepodařilo sehnat, avšak z jejího blízkého okolí jsme se dozvěděli, že svou averzí vůči ženskému pracovnímu kolektivu se mezi přáteli nijak netají. Máme dokonce k dispozici vyjádření jedné z přítelkyň paní Schopné, která si nepřála vyjít z anonymity, jejíž jméno je ale redakci známo, že se jí Schopná svěřila s tím, že firmu Kapesníčky odmítla skutečně jen kvůli přefeminizované podobě firmy. „V té nové firmě mi sice nabídli o 15% nižší plat, ale na druhou stranu se mi tam bude lépe pracovat—v klidu a bez intrik se budu moci soustředit jen na svou práci,” svěřila se prý doslova Schopná přítelkyni!

Naše redakce považuje celý případ za jasné, prokazatelné a odsouzeníhodné diskriminační chování, které by nemělo ve státě hájícím lidská práva projít bez odezvy. Jsme zvědavi, zda již konečně naše soudy začnou pracovat tak, jak se od nich v 21. století u země hlásící se k základním principům západní společnosti, nejzřetelněji a nejcelistvěji přítomné v acquis communitaire Evropské unie, a po právu paní Schopnou odsoudí, byť by mělo jít jen o trest podmíněný. Domníváme se, že takový rozsudek je žádoucí nejen jako morální zadostiučinění pro firmu Kapesníčky a především pak pro její vedení, ale též jako projev celospolečenského odsouzení diskriminace, sloužící jednak jako precedens pro další případy, jednak jako vodítko a motivace pro další poškozené, kteří se dosud zdráhali řešit své poškození soudní cestou. Nejlépe zakončit citátem Vládymila Štíply, předního obhájce lidských práv, zvláště pak těch diskriminací popřených: “Každá diskriminace je mrhání kapacitou lidí! Pokud chceme jít cestou inovací, nemůžeme si dovolit nevyužít byť jen část lidského potenciálu!”